This is my life...

o mně a mých tajnostech

AKCE

Exkurze Lipsko

 15.5.2009

Profesor Wald (předmět Organizational Behavior) nám domluvil exkurzi ve dvou zajimávých firmách v Lipsku – PC Ware a Spreadshirt. Proč právě tam? Obě firmy tam mají HQs.

 Do Lipska jsem jela autem s jednou „spolustudentkou“ (- jak se to řekne správně česky?). První akce byl sraz před Spreadshirt v jedenáct dopoledne. Najít to byl pořádný oříšek, i když jsme kolem toho vlastně celou dobu chodili. :-)


Spreadshirt sídlí v hodně staré oprýskané nízké budově. Na omítce jsou nalepaná umělohmotná trička. Vlastně by podle nich mělo každému dojít, že to je Spreadshirt, ale jaksi.. ehm ne. Nejlepší bylo, že jsme se byli zeptat v hotelu naproti, jestli neví, kde to je. Ženská na recepci nám řekla, že absolutně netuší, kde by to mohlo být. A to to přitom bylo vážně hned naproti. :D


Spreadshirt je zajimává firma. Pomocí online shopu prodávají trička a ne jen tak ledajaká. Každý si může vybrat vlastní design, barvu, potisk... a je to ruční práce s velmi vysokou kvalitou. Nejprve jsme měli přednášku o společnosti, její struktuře atd....A pak nás mluvčí Spreadshirt vzala do dílny, kde se trička potiskávají. Smrdělo to tam, ale ten postup výroby byl vskutku zajímavý. Potisk se vyrábí dvěma způsoby – digitálním tiskem a speciálními fóliemi. Fóliový tisk je mravenčí práce. Ale je zároveň mnohem kvalitnější, než digitální. Slečna nám ukázala černé tričko, které už bylo 100krát vyprané. Barva už byla dost opraná, ale potisk bez chybičky. :) Zato je s tím ale opravdu hodně práce.

Postup tisku obrázků pomocí barevných fólií: Obrázek se může skládat maximálně ze tří barev. Nejprve se do všech fólií vytlačí obrys obrázku a pak se všechny fólie přilepí na tričko (v tom správném pořadí) tak, aby vznikl požadovaný obrázek. Přilepení probíhá za pomocí komplikovaného přístroje, vysoké teploty a vysokého tlaku.


Po dvou hodinách ve Spreadshirt nás čekala hodina nepříjemné cesty skrze Lipsko směr PC Ware. Nutno dodat, že řidiči tam jezdí jako prasata. Asi třikrát jsme málem bourali.


V PC Ware na nás čekala blonďatá dáma v černých šatech, křiklavě červených legínách a černých botičkách na enormně vysokém podpatku. Představila se nám jako vedoucí pracovnice personálního oddělenní. V podstatě byla milá, ale ukecaná. V celých prostorách byla vypnutá klimatizace a my samozřejmě nejdéle zůstávali v těch nejmenších místnostech s tím největším vedrem. Šedesát lidí se potilo a postávalo v místnosti menší než naše kuchyně. Mňamka!

Po prohlídce moderního komplexu kanceláří v americkém stylu – jedna místnost a deset tisíc kancelářských stolů bez špetky soukromí, jsme měli krátkou přednášku o PC Ware a kariérním postupu u té firmy. Přednášející byl hezký charismatický postarší pán. A bylo vidět, že nesnáší našeho profesora. Ten mu na závěr daroval knihu o managementu personalistiky, kterou sám napsal. Jak úchvatný dárek. A nejlepší byl jeho komentář k tomu dárku. „Der Name dürfte Ihnen bekannt sein.“ (To jméno autora by vám mělo být povědomé.) Hahaha.


Po vyčerpávajícím dopoledni a odpoledni jsme ještě večer strávili na kempusu HTWK Lipsko. Nic moc. Zvlášť, když člověk totálně unavený dvě hodiny poslouchá nudné referáty a nemá ani dostatek kyslíku.


Před odjezdem v sedm večer jsme se ještě nacpali v Subway a pak jsme se rozjeli směr Drážďany. V půli cesty jsme ale sjeli z dálnice a jeli přes Míšeň a různé prdelákovy, protože na dálnici byla úchvatná 13 kilometrová zácpa.


Abych to shrnula.... celý den byl vyčerpávájicí, ale hezký a zajímávý. Jsem zvědavá, jaký bude příští týden, protože to jedu do Lipska na další exkurzi, ale tentokrát se studentama ze čtvrtýho semestru.

A taky jsem s velkým zděšením zjistila, že mi dělá velký problém napsat něco kloudného česky. Spousta frází mě napadá v němčině, ale v češtině ne. Je to zoufalý. Ale možná to je trochu i tím, že vedle mě právě čtyři Němci hrají monopoly a mluví v němčině. :-D

Žádné komentáře